ŠUMAVSKÉ PIVOVARY V ČASE | Mikroregion Šumava Západ

Na Šumavě se pivo pilo a vařilo již ve středověku.  V těchto dobách bylo nedílnou součástí každodenní stravy mnoha lidí, používalo se i v tehdejší medicíně. Nejen že pivo samotné, ale i pokrmy z něj připravované (např. pivní polévka), pomáhalo při rekonvalescenci lidí po nemoci, aby rychleji nabrali sílu a energii. 

V současné době funguje na Šumavě řada skvělých menších pivovarů. Jejich výrobky sbírají ocenění na pivních soutěžích a po celý rok lákají na Šumavu příznivce kvalitního a nešizeného piva. Díky svému plnému charakteru pivo vyzývá ke střízlivé a rozumné konzumaci.

Tak, jako každá z částí Šumavy má svá přírodní specifika, i šumavské pivo se pivovar od pivovaru liší. Nejde o průmyslově vyráběnou poživatinu univerzální chuti.

Pivovary kromě vlastního piva nabízejí celé spektrum dalších gastronomických služeb. Turista tak může své toulky šumavskou přírodou doplnit i o další smyslové zážitky. Stejně tak objevují šumavské pivo i firmy, které pořádají po celý rok v pivovarech své školící akce.

Suroviny pro vaření piva 

Základní suroviny potřebné pro vaření piva jsou ječmen a chmel. Pro pěstování obou těchto rostlin jsou vhodné jílovitohlinité půdy s nižší hladinou spodní vody. 

Nadmořské výšky kolem 500 metrů nad mořem jsou pro sladovnický ječmen ideální. Chmel se ukázal odolný vůči vymrzání, proto se chmelnice často zakládaly i ve vyšších polohách. Ostatně dodnes na mnoha místech Šumavy narazíme na planě rostoucí chmelové liány. Dařilo se mu i podél toků řek, takže připomínky středověkých chmelnic vidíme i při Úhlavě či Otavě.

Dnes se již téměř zapomnělo na to, že Klatovsko patřilo mezi regiony proslulé svým chmelem a zde vypěstované chmelové šištice putovaly na trhy nejen v Čechách, ale i v sousedním Bavorsku a dále.

V Beňovech u Klatov dokonce vznikla v roce 1871 první odborná chmelařská škola v Čechách, na níž se vyučovalo až do roku 1886.

Přesto v průběhu 18. století pěstování chmele ustupovalo. I přes pokus o jeho návrat na pole kolem Klatov ve druhé polovině 19. století pod kuratelou místní rolnické školy se neujal a v místech někdejších městských chmelnic se proháněli na koních dragouni z místní posádky. 

Protože drsnější klima nepřálo pěstování pšenice, patřily tzv. bílé vary, tedy vaření pšeničného piva, mezi privilegia vyšších vrstev, tedy především šlechty. Pro ostatní obyvatele musely stačit tzv. vary červené. 

Základní předpoklad pro vznik pivovarů, tedy dostatek dostupných hlavních surovin sladu a chmele, tedy region splňoval. Stejně tak voda z horských pramenů se pro vary hodila.

Měšťanské (městské), panské, církevní a soukromé pivovary

Vaření a prodej piva patřilo k privilegiím stvrzovaným panovníkem. Až do druhé poloviny 19. století tak vznikaly pouze pivovary měšťanské (později městské), panské a církevní. Mezi nimi docházelo dosti často k lítým bojům o konzumenty, rsp. o právo čepovat „své“ pivo v krčmách, šencích a nálevnách. K těmto střetům docházelo povětšinou na území královských a horních měst, kde se četně vyskytovaly pivovary všech tří skupin. Nejinak tomu bylo např. v Klatovech, Kašperských Horách, Železné Rudě a Sušici.

Po zániku poslední zákonné normy, omezující volný trh, tedy propinačního práva na jaře 1869, byl umožněn do pivovarnictví vstup čtvrtému možnému provozovateli pivovaru, tedy soukromé osobě. To tvrdý konkurenční boj ještě přiostřilo. Po tomto roce přišla vlna zavírání a rušení mnoha starších malých pivovárků. Docházelo k paradoxní situaci. Počet fungujících pivovarů klesal, ale celkový roční výstav (objem uvařeného piva) rostl.

Útlum a návrat pivovarské tradice

Další výrazné zásahy do pivovarnictví přinesly obě světové války, hospodářská krize , znárodnění potravinářského průmyslu a vytvoření pivovarských národních podniků, které vznikaly v jednotlivých krajích po nástupu komunistické strany k moci v roce 1948.

Trend poklesu počtu pivovarských provozů kontra zvyšování produkce v Čechách nejoblíbenějšího alkoholického nápoje se ještě umocnil. Poslední dva fungující pivovary v námi sledovaném regionu byly uzavřeny v průběhu 60. let 20. století. Jednalo se o bývalý měšťanský pivovar v Železné Rudě v roce 1962 a o někdejší schwarzenberský panský pivovar ve Vimperku v roce 1967.

V současnosti se k radosti mnoha pivařů vrací pivovarská tradice do řady měst a obcí klatovského regionu.